hhhhPřed dvěma lety jsme se já a dvě mé kamarádky rozhodly, že o prázdninách vyrazíme na jeden den za poznáním nějakého českého města. Byly to Karlovy Vary a neskutečně jsme si to užili a mě osobně to nabilo i pozitivní energií a pocitem svobody i samostatnosti. A proto jsme se rozhodli z prázdninových toulek po Česku udělat tradici a loni jsme se vydali poznat Brno a to na dva dny, které byly naprosto úžasné...

...a protože tradice by se měly dodržovat, i letos jsme hned na začátku prázdnin navštívili krásný jihočeský Český Krumlov, který si mě získal hned co jsme přijeli. Věděla jsem, že nás čeká opět ten skvělý pocit svobody a štěstí, ale i přes to, to bylo nad mé očekávání. Jižní Čechy mám doslova v krvi a už od dětství je to můj druhý domov. Cítila jsem se tak právě i v Krumlově. 

Jako první jsme cestou od autobusu narazili na vyhlídku na celé město, které jsme měli jako na dlani, takže bych řekla, že nás přivítalo vážně tím nejlepším způsobem. Po vstupu do města, čím víc jsme se blížili k historické části, tzv. Latránu jsem měla pocit, že jsme se objevili v pohádce, takže nebít těch stovek valících se turistů snad ze všech kontinentů světa, možná bych tomu i věřila. Navštívili jsme infocentrum na náměstí Svornosti, kde jsme si koupili tzv. Český Krumlov card, která vás za super cenu provede hlavními lákadly, která Krumlov nabízí, takže velmi doporučuji. 

Protože nás dost tlačil čas, tak jsme se proplétáním uliček plných života a energie dostali na konec Latránu, kde je úžasná restaurace ,, Hospoda 99,, kde vaří bezlepkově i lepkově, takže jsem si pošmákla jak já na výborné zelňačce, tak i holky. 

Pak proběhla procházka asi 40 minut přes celé město až do Spolí, kde nám skvělá paní Vlaďka předala malý byteček. Bylo to poprvé co jsme pro ubytování využili Airbnb a za mě skvělá možnost jak najít ubytování.

A po nákupech jídla do ledničky na druhý den a krátkého odpočinku jsme se rozhodli, že náš den ještě nekončí. Proto jsme se rozhodli navštívit ateliér Egona Schieleho. Bylo to opět kouzelné místo jako z pohádky. Tentokrát jsme tam byli úplně sami bez turistů, což mi přišlo v Krumlově jako velký zázrak. 

Druhý den  jsme se vydali zase do centra Krumlova, kde to žije snad 24/7. Jako první jsme cestou navštívili Fotoateliér a dům Seidel, který ve mě zanechal hodně, už asi jen proto že fotku studuju a mohla jsem poznat zase jinak historii našeho oboru. Pro holky to bylo zajímavé, ale asi ne tak silné, což je pochopitelné. Fotit se tam nesmí, takže si to budete muset zažít sami, ale i nefotografům to moc doporučuji a pro fotografy je to povinnost. (smích)

Následovala návštěva Art centra Egona Schieleho, jehož ateliér jsme navštívili den před tím. Musím říct, že umění mám ráda, ale Schiele měl nejen velmi tragický život, ale podepsalo se to i v jeho tvorbě, která je velmi těžko pochopitelná a hlavně negativní. Takže to ve mě zanechalo zvláštní pocit, ale má kamarádka, která umění miluje snad víc než já byla nadšená, takže je to asi na každém, jak to příjme.

Pak proběhl tentokrát spíš horší oběd v restauraci, kde měli mít bezlepkové jídlo, ale neměli, takže mě pohostili salátem a bramborami, ale i to se prostě nám celiakům občas stane. Pro lepkáře mohu, ale restauraci U klobouku doporučit. 

Návštěvu hradu a zámku jsme také vynechat nemohli, ale několik nádvoří plných asiatů, kteří stáli frontu na jeden záběr nás dost odradilo od návštěvy i vnitřních prostor zámku a taky nás už tlačil čas odjezdu, takže holky šli aspoň na věž a já si dala čaj v kavárně pod ní, protože výstupy na věže mě už moc nelákají.

A jako poslední jsme se šli podívat na kláštery, na což jsem se dost těšila a opět mě to docela zklamalo a přeneslo to na mě spíš negativní energii. Jsem hrozně citlivá a po tom co jsme vešli dovnitř a zjistili, že jsme tam prakticky sami a paní průvodkyně, která byla jistě vemli vzdělaná nám dala krátkou zajímavou přednášku, kterou zakončila informací, že pod námi jsou v podlaze pohřbeni mniši, tak to na mě nějak padlo a až když jsme vyšli ven udělalo se mi lépe. 

Cesta na autobus přes celé město pro mě bylo skvělé vrácení do pozitivní energie, u výhledu s kterým jsme se prvně vítali jsme se s Krumlovem rozloučili a vyrazili zpátky do Prahy. A v autobusu mi v hlavě proběhla známá věta : ,,Všude dobře, doma nejlépe...,, 

A co vy? Už jste někdy navštívili Český Krumlov?

                                        A nebo vás můj článek namotivoval k jeho návštěvě?